Simone Grögerová píše Václavu Havlovi (Rozhovor se Štěpánkou Bieleszovou)

 

Štěpánka Bieleszová

11. září 2011 uplyne 59 let od sebevraždy vynikajícího českého malíře německého původu, Kurta Grögera (1905 – 1952), hrdiny II. odboje, kterému Československo po čtyři léta (v revanšistickém rauši) odmítalo přiznat občanství a statut odbojáře. Proč Kurt Gröger roku 1952 spáchal sebevraždu? A o čem psala vdova po malíři Simone Grögerová (190? – 2002) Václavu Havlovi mezi únorem 1990 a dubnem 1991? Na tyto otázky se pokouší najít odpověď i druhý Rub – edice korespondence mezi malířovou vdovou a „československým prezidentem“ – a v rozhovoru také autorka první samostatné Grögerovy výstavy u nás, kurátorka Muzea umění Olomouc, Štěpánka Bieleszová.

Dopisy Simone Grögerové, vdovy po význačném šternberském malíři Kurtu Grögerovi, jedním z nemnoha československých umělců, kteří se prosadili v rámci tzv. Pařížské školy, nejsou jejím prvním kontaktem s našimi úřady.  Kdy se paní Simone pokusila poprvé o nápravu věcí oficiální cestou?

Simona Grögerová se  snažila kontakt s československými úřady navázat bezprostředně po jeho smrti v roce 1952. Sám Kurt Gröger ihned o skončení války usiloval o pomoc na československém zastupitelství v Paříži. S doklady, že není Němec, že bojoval v československém zahraničním odboji a ve francouzském odboji, byl odmítnut. Jeho cílem bylo dostat se zpět do Šternberka, aby zabránil poškození rodinného majetku a také drastického odsunu svých rodičů a sester z vlasti. O těchto momentech velice sugestivně píše i Erica Pedretti ve své knize Nechte být paní Smrti. Pokud se mám vrátit na začátek a najít první kontakty Simone s československými úřady, tak ji mohu přímo citovat z dokumentů a dopisů, které mi poslala: „Po jeho smrti jsem se o to pokusila prostřednictvím ministerstva zahraničních věcí vícekrát – naposledy v roce 1958. Prezidenta jsem kontaktovala v roce 1970.“  Z ministerstva vnitra dostala dopis datovaný 13. listopadu 1970 s oznámením, že pro Kurta Grögera není možné nic učinit, protože je Němec  a jeho majetek i majetek rodiny nyní patří československému státu. Nutno ještě v této souvislosti podotknout, že Simone Grögerová  netoužila po majetkovém vyrovnání, ale po morální satisfakci. Nesnesla pocit, že její muž je spojován s německým etnikem především pak s tím šternberským, které jak vzpomíná, bylo od počátku války oddáno Henleinovi a myšlenkám fašismu.

Ale nakonec po zdlouhavém jednání v různých komisích a československých institucích jeho žádost schválilo a definitivní osvědčení o zachování československého občanství pro Kurta Grögera vystavilo  ministerstvo vnitra až dne 19. 2. 1949. Bohužel nebyla doručena adresátovi.

Od dopise z Ministerstva zahraničí, který by měl být odeslán Kurtu Grögerovi s dobrozdáním, že je české národnosti, případně s jinými informacemi, které by mu v té době pomohly, bohužel nevím. V archívu v Olomouci jsem na takový dokument nenarazila. Kdo jej vlastní nebo kdo jej převzal a neposlal dál Kurtu Grögerovi do Paříže, nevím. Vzhledem k tomu, že víme jakými složitými cestami se ubíral a jakým tragickým osudem byl pak život Kurta Grögera zakončen, bych nechtěla být tím, kdo nebyl schopen dopis přeposlat dál do správných rukou.

Jaká žena byla Simone Grögerová? Jaké bylo její povolání? 

Simona Grögerová, alespoň jak jsem ji poznala z dopisů a telefonátů, byla velmi hrdá a silná žena. Udržovala si odstup, pochopitelně, po všech těch příkořích a špatných zkušenostech s našimi úřady i jednotlivci. Ale k tomu se nebudu více vyjadřovat, je to velmi citlivé téma osobní statečnosti každého. Co se týká jejího profesního a osobního života, mohu poznamenat jen, že byla z židovské rodiny. Jak sama píše, „z rodiny nevyznávající, k víře jsem se nikdy nepřihlásila“. Sama sebe v jednom z dopisů charakterizuje jako „spíše středozemní typ než židovský“. Má samozřejmě na mysli vzhled. Ale Vás spíše zajímá, co dělala. V roce 1945 začala pracovat, jak sama uvádí, „ u největšího pařížského starožitníka, jednoho ze dvou či tří největších na světě.“ U něj zůstala po 40 let. Za tu dobu dobře poznala svět obchodu s uměním, který se jí znechutil.

Vdala se znovu? Měla děti?

Simona se nikdy už nevdala, ani s Kurtem neměla děti, bohužel.

Kde se vlastně nachází dílo Kurta Grögera?

 Jen pro pořádek, obrazy Kurta Grögera vzniklé ve Francii se dnes nacházejí v majetku Galerie Berès v Paříži, který vlastní dcera onoho zmíněného starožitníka, pro nějž Simone pracovala. V ČR je to pak řada soukromých majitelů, dále pak Muzeum umění Olomouc, Galerie výtvarného umění v Ostravě a Národní galerie v Praze.

Existuje také něco z obrazů vzniklých v období odboje a ilegality v jižní Francii?

 V roce 1999 se vydala do ČR Isaline Bouchet, vnučka přátel Kurta a Simone, aby poznala díla malíře, o kterém jen slýchala od svých prarodičů. Já jsem se s ní pak setkala před dvěma lety v Paříži. Od ní jsem se dozvěděla, že v domě jejich prarodičů se nacházejí nástěnné malby, které provedl Kurt v průběhu války a za svého pobytu na jihu Francie. Bohužel jsem si nepoznamenala, kde se fresky nacházejí, ale jsem s Isalin v kontaktu, budu to muset zjistit. Jinak vím od paní Simone, že by mělo existovat několik obrazů, které jsou signované pseudonymem Richard Gouffet a vznikly za války v okolí Avignonu.

Co se stane s odkazem Kurta Grögera? Dočkáme se někdy řádné retrospektivy?

Měla jsem vloni jednu studentku, které jsem doporučila vzhledem k možnosti získat stáž ve Francii, aby se na dílo Kurta Grögera zaměřila. Před časem mi psala, že se pokusí uspořádat v Českém centru v Paříži jeho výstavu. Uvidíme, jak to bude dál. Já sama jsem dílo Kurta Grögera představila již jednou ve Šternberku, vznikl malý, ale krásný katalog. Ráda bych se životu a dílu malíře věnovala dál, ale trápí mne nedostatek času. Snad za pár let, nebo to udělá někdo jiný. Je důležité, že jeho jméno nezapadlo, zrovna tak jako jeho osud, který je signifikantní pro poválečné vyrovnávání s vlastní historií a všeobecně nás Čechy nezrcadlí zrovna v dobrém světle.

Za rozhovor děkuje redakce Rubu

Reklamy

About dobryrub

samizdatčik

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Kdo jsme

Tento blog vzniká pro olomouckou postsamizdatovou edici Rub. Omezený náklad, stlačené výrobní a distribuční náklady, ale entuziasmus a zajímavé texty. Co se nevejde na stránky svazků anebo co bude pouze bratrancem našich témat, tedy toho, co leží před námi, zde budeme zveřejňovat.

Adresa redakce
a administrace:
Rub
c/o David Voda
Železniční 586/7
779 00 Olomouc

E-mail: david.voda@volny.cz

Zprávy z redakce

Počitadlo návštěv

  • 14 493 hits

Vložte Váš email.

Přidejte 223 dalších sledujících

%d bloggers like this: