Ezra Pound – Boris de Rachewiltz: Kočka a salamandr (S Petrem Mikešem nad Rubem 3.)

Namísto avizovaného komentovaného vydání prvního českého překladu Mandelštamovy Ódy na Stalina, které se zpožďuje, již brzy vyjde (coby Rub 3.) pohádka Kočka a salamandr, kterou fotoaparátem a slovem v roce 1959 na jihotyrolském hradě Brunnenburg stvořili tehdy sotva rok na svobodě dlící americko-italský básník Ezra Pound a jeho italský zeť, archeolog a etnolog, Boris de Rachewiltz.  S českým básníkem, překladatelem, poundologem a častým hostem na jihotyrolském Brunnenburgu, Petrem Mikešem (*1948), autorem překladu Rubu 3., hovoříme o Ezru Poundovi, jeho díle, kontroverzích, jež vzbuzuje i o jeho rodině, a poundovském dědictví, jež v Itálii spravuje básníkova dcera Mary de Rachewiltz.

* * *

Kdy jste se poprvé setkal s dílem Ezry Pounda?

Jestli si dobře vzpomínám, tak poprvé jsem se s dílem Ezry Pounda setkal koncem šedesátých let, kdy vyšly ve Světové literatuře a v Hostu do domu překlady Jana Zábrany a Kamila Bednáře. Krátce na to, začátkem sedmdesátých let, mi kamarádka z Londýna poslala Poundovy „Selected Poems“. Začal jsem z nich překládat, a když těch přeložených básní bylo více, dal jsem je dohromady a vydal v samizdatové edici „Texty přátel“ pod názvem „Noční litanie“.

Čím vás Pound přitáhl? Měla jeho poezie vliv i na vaše psaní?

Přitáhl mě proteovskými proměnami, mistrovským řemeslem (il migglior fabbro), nemluvě o jeho dobrodružném osudu. Přečetl jsem prakticky všechny knihy, které o Poundovi pojednávají a od té doby vlastně se jím a lidem s ním souvisejícími zabývám až dodnes. Přivedlo mě to k rodině de Rachewiltz i k řadě přátel a kolegů ze sborníku Paideuma, z nichž některé jsem měl to štěstí poznat i osobně. Jeho poezie mě určitě nějak ovlivnila, i když definovat to je velmi obtížné. Budu o tom muset déle přemýšlet. Určitě mě ovlivnila poezie skupiny, kterou Pound založil – imagistů.

Pound založil básnickou školu?

Pound založil hned dvě básnická hnutí, a to imagismus (s T. E. Hulmem a dalšími autory) a vorticismus. Básníků, kteří tvoří v jeho tradici, je hodně, o tom svědčí i dlouholetá tradice časopisu PAIDEUMA, který se Poundovi a básníkům v jeho tradici věnuje od roku 1971.

Pro zaujatého čtenáře zůstává Pound apologetem italského fašismu; bude připomínat jeho antisemitské a antirooseveltovské promluvy v Radio Roma v čase válečného běsnění Osy, kvůli nimž v USA po II. světové válce mnoho let pykal v izolaci mezi duševně těžce nemocnými. Jak vy osobně vnímáte paradox, že básník tak čistý a ´antický´ neviděl špínu a barbarství moci jíž sloužil?

Toto je dost složitá otázka, o níž profesoři literatury (Tim Redman z Dallasu třeba) píšou objemné knihy. Sám tomu moc dobře nerozumím, proč byl Pound tak fascinován Ducem a proč ho srovnával s americkým prezidentem Jeffersonem. Na to stručná odpověď nepostačí. Ale je pravda, že Pound nebyl sám, u něhož se projevila tato fascinace fašismem a antisemitismus. Jen namátkou možno jmenovat Heideggera, Hamsuna, Célina, u nás třeba Demla.

Z nemocnice sv. Alžběty, kde byl internován byl Pound nakonec roku 1958 propuštěn i pod tlakem mnoha amerických básníků a vydal se zpět do Itálie, k dceři, na Brunnenburg, kde vznikl i materiál Rubu 3. – kratičká fotopohádka, hříčka – ve spolupráci básníkovým zeťem a archeologem Borisem de Rachewiltz. Můžete nám přiblížit její obsah? Co na příběhu lapeného mloka vlastně Pounda tak zaujalo?

Boris našel salamandra, donesl ho domů a dal ho do skleněné lahve, ale děti chtěly, aby ho pustil. Ezru však salamandr zaujal a vytvořil o něm příběh, který Boris doprovodil fotografiemi a komentářem. Ezra Pound v příběhu salamandra chyceného v lahvi viděl podobenství svého vlastního osudu…

Osobně se znáte s Mary de Rachewiltz, dcerou Ezry Pounda, i s jeho vnuky a pravnuky. Často jste hostem na rodinném hradě Brunnenburgu. Mohl byste nám atmosféru toho místa a jeho současné obyvatele přiblížit?

Atmosféra Brunnenburgu je magická. Nějak je tam stále přítomen duch Ezry Pounda a místo, na kterém hrad leží, je prostě kouzelné, na ostrohu nad Meranem a nad ním je Schloss Tirol, mohutný hrad, který je spjat i s českou historií… Mary de Rachewiltz je sama básnířkou a opatrovatelkou Poundova odkazu. Jezdí tam poundovští badatelé a překladatelé, studenti z americké univerzity St. Andrews tam tráví svůj „semester abroad“. Kromě toho je na hradě muzeum zemědělských nástrojů, které vybudoval Poundův vnuk Siegfried de Rachewiltz, jinak též ředitel muzea na Schloss Tirol. Poundův pravnuk Michael končí studium filosofie na univerzitě v Innsbrucku, druhý, Nicolas se věnuje hospodářství a práci na vinicích. Pravnuci ze strany Maryiny dcery Patrizie (ta žije v Nizozemí) na hradě nebydlí, ale často tam s maminkou jezdí. Obyvatelé hradu žijí skromně, není to nic honosného, mají svůj vlastní vinohrad, dělají své vlastní víno. Malé hospodářství s domácími zvířaty, slepice, husy, kozy i čuníci. A pes Clio, který hlídá u brány. Je to prostě místo, o jakém člověk sní.

Za rozhovor děkuje redakce Rubu.

Fotografie: Alena Jakoubková a archiv Rubu

Reklamy

About dobryrub

samizdatčik

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Kdo jsme

Tento blog vzniká pro olomouckou postsamizdatovou edici Rub. Omezený náklad, stlačené výrobní a distribuční náklady, ale entuziasmus a zajímavé texty. Co se nevejde na stránky svazků anebo co bude pouze bratrancem našich témat, tedy toho, co leží před námi, zde budeme zveřejňovat.

Adresa redakce
a administrace:
Rub
c/o David Voda
Železniční 586/7
779 00 Olomouc

E-mail: david.voda@volny.cz

Zprávy z redakce

Počitadlo návštěv

  • 14 493 hits

Vložte Váš email.

Přidejte 223 dalších sledujících

%d bloggers like this: