„Calle Querini je malá slepá ulička…“ (memoria di Ezra Pound – od našeho benátského dopisovatele Petra Mikeše)

The Hidden Nest (neboli Skryté hnízdo).

Calle Querini je malá slepá ulička, nedaleko monumentálního chrámu Santa Maria della Salute v benátské čtvrti Dorsoduro. Je to klidná čtvrť Benátek, plná kavárniček, malých galerií, ale sídlí v ní i světoznámá sbírka výtvarného umění, kterou shromáždila Peggy Guggenheimová. Do Dorsodura se z „hlavního města“ dá přejít přes most Accademia, či přejet malým přívozem, zvaným traghetto.

Calle Q. vypadá úplně nenápadně, ale je to místo, kudy sui generis kráčely dějiny, přinejmenším dějiny světové literatury a hudby.

Domek v této uličce zakoupil pro svoji dceru Olgu John Edgar Rudge roku 1928. Olga Rudgeová o něm tvrdila, že „říct, že je to nejmenší dům v Benátkách, není daleko od pravdy.“ A básník Desmond O´Grady po návštěvě v Calle Querini zavtipkoval, že „domek vypadá jako tři krabičky od zápalek, jedna na druhé“. Stačí zahnout za roh a po pár krocích podél kanálu Rio Fornace se člověk ocitne na kouzelném nábřeží Zattere, hned naproti leží ostrov Giudecca s mohutným kostelem Redentore. Po nábřeží Zattere lze dojít až na nejzazší cíp Dorsodura, ke staré budově celnice, zvané Dogana.

Pound a Olga nazvali svoje benátské útočiště The Hidden Nest (neboli Skryté hnízdo). Jeho název je přesně tím, co říká.

Ezra Pound tady často pobýval, s oblibou jezdil s dcerou na Lido, kde se oddávali plavání ve vlnách laguny (viz vzpomínky Mary de Rachewiltz „Diskrétnosti“).

Prožil zde také poslední léta svého pohnutého života.  Básník, který se stal již za života legendou, za níž putovaly zástupy mladých i starých básníků a milovníků poezie. Zvláště mediálně známou se stala návštěva Allena Ginsberga. Někdy to bývalo až únavné, Olga pak sloužila jako jakýsi ochranný štít před zvláště dotěrnými návštěvníky. Začátkem listopadu 1972 Ezra Pound zemřel a po církevním obřadu v chrámu San Giorgio Maggiore byla rakev smuteční gondolou převezena na ostrov San Michele a tam uložena do země v evangelické části hřbitova. Olga Rudgeová Pounda přežila o více než dvacet let a zemřela u své dcery Mary na hradě Brunnenburg v severní Itálii. Její ostatky byly uloženy po boku Ezry Pounda na San Michele. Stojí za zmínku, že na San Michele se nachází, jen kousek od hrobu Ezry a Olgy, i místo posledního odpočinku nositele Nobelovy ceny, ruského básníka Josifa Brodského, který nade vše miloval Benátky.

Po smrti Olgy domek, dá se říci, skoro osiřel. Poundova dcera Mary de Rachewiltz jej občas pronajímala americkým i anglickým literárním historikům, bydlel zde například John Berendt, autor skvělé knihy o Benátkách „City of Falling Angels“, a řada dalších. Samozřejmě sem času od času jezdí i Mary, už jen kvůli tomu, že se stará o hrob rodičů na ostrově San Michele. Vodí sem také studenty z univerzity St. Andrews, kteří na Brunnenburgu tráví svůj „semestr v Evropě“.  Jezdí sem i její dcera Patrizia a vnuci Michael a Nicolas.

Nedávno zde pobyli Američané, manželé Smithovi, Lynda a Craig, majitelé malého alternativního nakladatelství Palisade Press, které sídlí v Arroyo Seco ve státě New Mexico.

A díky nesmírné laskavosti Mary de Rachewiltz jsme v něm pár dnů v prosinci 2011 mohli pobýt i my, moje žena Alena a já.

Takový zážitek snad ani nejde slovy popsat. Z artefaktů, obrazů a memorabilií v domku se člověku zatočí hlava. Nehledě na to, že duch Ezry Pounda a jeho lásky Olgy Rudgeové je nějakým zvláštním způsobem stále přítomný. Domek je skutečně malý, ale nesmírně útulný. Cihlová podlaha. Trámové stropy. Schodišťátka mezi patry. Zarámované fotografie Pounda a plakáty z koncertů Olgy Rudgeové visí na zdech. Za domkem je malá zahrada. Sousedem je anglický reverend. Z oken v patře je vidět na zadní část Dogany. Je to místo čarovné a začarované a návštěvníka hned obklopí svým kouzlem. Pár dní strávených v Calle Q. patří mezi nejcennější vzpomínky, které Alena a já uchováváme ve svém srdci.

Petr Mikeš, psáno pro Rub, březen 2012

Záhy po imprimatur Rubu 3 Ezra Pound, Boris de Rachewiltz: Kočka a salamandr vznikly exkluzivně pro Dobrý rub poundovské benátské reflexe překladatele a básníka Petra Mikeše, který Rub 3 edičně připravil.   Fotografie v prosinci 2011 pořídila jeho žena (v textu vystupuje jako Alena). Grazie tanto, Piero e Alena.

Reklamy

About dobryrub

samizdatčik

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Kdo jsme

Tento blog vzniká pro olomouckou postsamizdatovou edici Rub. Omezený náklad, stlačené výrobní a distribuční náklady, ale entuziasmus a zajímavé texty. Co se nevejde na stránky svazků anebo co bude pouze bratrancem našich témat, tedy toho, co leží před námi, zde budeme zveřejňovat.

Adresa redakce
a administrace:
Rub
c/o David Voda
Železniční 586/7
779 00 Olomouc

E-mail: david.voda@volny.cz

Zprávy z redakce

Počitadlo návštěv

  • 14 493 hits

Vložte Váš email.

Přidejte 223 dalších sledujících

%d bloggers like this: