Cizí pasažér Viktor Ullmann (Rub 5)

Ullmann3_(1939)

Viktor Ullmann (1. ledna 1898, Těšín – 18. říjen 1944, Osvětim) Narozen 1. ledna 1898 v Těšíně ve Slezsku jako syn důstojníka rakousko-uherské armády; rodiče byli židovského původu, roku 1896 konvertovali ke katolicismu a také jejich jediný syn byl pokřtěn. 1909 přesídlil s matkou do Vídně; otec v rámci služebních povinností často měnil působiště. 1914–16 první hudební školení u Schönbergova žáka Josefa Polnauera; dokončil gymnaziální studia. 1917 odvelen na italskou frontu, prodělal říjnovou bitvu u Isonza. V lednu 1918 vyznamenán medailí „Za statečnost“; v květnu se zapsal ke studiu práv na Vídeňské univerzitě; v říjnu začíná navštěvovat kompoziční seminář Arnolda Schönberga; 1919 vystoupil z katolické církve, 24. května svatba s kolegyní ze Schönbergova semináře, pražskou rodačkou Marthou Koref; tři dny po svatbě se mladí manželé stěhují do Prahy. 1920 sbormistr a korepetitor, v další sezóně druhý kapelník Nového německého divadla v Praze, kde je šéfem opery Schönbergův švagr Alexander Zemlinsky; Ullmann si ponechává rakouské občanství. 10. března 1923 debutuje jako skladatel; většina skladeb z raného období je ztracena; vstupuje do evangelické církve. 1926 uvedena první verze Schönbergovských variací, které později několikrát přepracuje. 1927/28 s odchodem Zemlinského opouští Nové německé divadlo i Ullmann, na jednu sezónu přebírá vedení opery v Ústí nad Labem, kde realizuje osm premiér. 1929 navštíví Goetheanum v Dornachu u Basileje, sídlo Všeobecné antroposofické společnosti.1929–31 kapelník a skladatel scénické hudby v činoherním divadle (Schauspielhausu) v Curychu. 1931 rozvod a nový sňatek; druhá manželka Annie je dcerou profesora lékařské fakulty Německé university v Praze Rudolfa Winternitze; v červenci vstupuje Ullmann do Antroposofické společnosti ČSR; Ullmann opouští hudebnické povolání a přesídlí do Stuttgartu, kde provozuje knihkupectví s antroposofickou literaturou (Novalis-Bücherstube), které – aniž tušil – koupil na pokraji bankrotu. 17. července 1932 narození syna Maxe. 15. dubna 1933 je v Dornachu uvedeno drama Alberta Steffena Pád Antikristův; Ullmann v červenci uniká před věřiteli do Prahy; dává soukromé hodiny, spolupracuje s německým vysíláním rozhlasu a hudebními spolky, pořádá přednášky, publikuje v tisku. 1935 v Praze hostuje soubor Goetheana, 3. listopadu uvede v Novém německém divadle Steffenovo drama Pád Antikristův; Ullmann má možnost seznámit autora dramatu se svou rozpracovanou operou; dokončena je 9. prosince. 1935–36 navštěvuje třídu pro mikrointervalovou kompozici Aloise Háby na Pražské konzervatoři. 1936 za operu Pád Antikristův získává podruhé Hertzkovu cenu; 31.12. narození dcery Felicie. 1937 existenční a psychické problémy vedou k několikaměsíčnímu pobytu v sanatoriu; zde vzniká tzv. Ullmannův „deník“, sbírka veršů a aforismů Cizí pasažér. 1938 smrt otce; dědictví umožní Ullmannovi vydat některé skladby vlastním nákladem; pod vlivem politických událostí uvažuje o emigraci, neboť po „anšlusu“ Rakouska se na něj jako rakouského občana vztahují norimberské zákony. 1939 okupace Československa; Ullmann usiluje o československé občanství a vystěhovalecký pas, je však už pozdě; pouze dvě mladší děti se podaří vlaky sira Nicholase Wintona dostat do Anglie. 21. listopadu 1940 narození syna Paula. 1941 rozvod s Annie, svatba s Elisabeth Frank-Meissl; 8. září 1942 deportace do Terezína spolu s manželkou Elisabeth, syny Maxem a Paulem z druhého manželství; o měsíc přichází do Terezína i Ullmannova bývalá manželka Martha, která je ještě téhož roku zavražděna v Treblince; tiskem vydané skladby a rukopis opery Der Sturz des Antichrist zanechává Ullmann u svého přítele Alexandra Waulina. 14. ledna 1943 umírá malý Paul v Terezíně; Ullmann je jednou z nejaktivnějších osobností, podílejících se na tamním hudebním životě; vede Studio pro novou hudbu, komponuje, vzniká dvacítka skladeb, mj. opera Der Kaiser von Atlantis. 16. října 1944 transport do Osvětimi; jsou v něm Elisabeth a Viktor Ullmannovi, jeho syn Max i Elisabethina dcera z prvního manželství, dirigent Rafael Schächter, herec Gustav Schorch, skladatelé Pavel Haas, Hans Krása, Gideon Klein, dirigent Karel Ančerl, Karel Berman básník a malíř Petr Kien a mnozí další; pravděpodobně 18. října je Viktor Ullmann zavražděn v plynové komoře.

* * *

Roku 1965 nabídl Alexander Waulin Ullmannovy skladby, které přes dvacet let přechovával, k odkoupení tehdejší Katedře dějin hudby (dnes Ústavu hudební vědy) na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. O tři roky později do této knihovny přišel „Deník“, jehož plný titul zní Der fremde Passagier. Ein Tagebuch in Versen (Cizí pasažér. Deník ve verších), k němuž byl připojen Aphoristischer Anhang. Tagebuch in Prosa (Aforistický dodatek. Deník v próze). Jedná se o sbírku veršů a aforismů na 36 strojopisných listech s autorovými vlastnoručními korekturami a doplňky perem. Podle charakteru strojopisu se lze domnívat, že vznikl jako opis původního (ztraceného) rukopisu. Roku 1992 připravili Vlasta Benetková (Reittererová) a Jan Dostal edici „Deníku“[1] a na základě jeho obsahu vyslovili tezi, že vznikl ještě před válkou, pravděpodobně v polovině třicátých let, a myšlenkově souvisí se vznikem Ullmannovy opery Der Sturz des Antichrist (Pád Antikristův) a vznikl jako součást Ullmannovy terapie během jeho léčení u dr. Friedricha Husemanna ve Wiesnecku.

[1] Hans-Günter Klein (vyd.): Viktor Ullmann. Materialien, Verdrängte Musik – Band 2, Bockel Verlag Hamburg 1992, s. 65–117, 2. vyd. 1995.

© Vlasta Reittererová

Rub 5 Ullmannův »Cizí pasažér. Deník ve verších« bude opatřen komentáři Jana Dostala a bohatě ilustrován rodinnými fotografiemi Viktora Ullmanna a také kresbami Josefa Prinka (1891 – 1945), německého antroposofického malíře, Ullmannova současníka a snad i pražského antroposofického přítele, který pravděpodobně v polovině 30. let vytvořil několik kreseb, jež se nápadně podobají motivům ze Steffenova dramatu. Prinkovy kresby jsou publikovány s laskavým svolením Reinholda J. Fätha, Apolda, (Deutschland). Rodinné fotografie poskytl Ullmann-Archiv, Stuttgart. Vydání v Rubu je třetí celkové a první české.

-red-

Foto: Viktor Ullmann, 1939, (Courtesy of Ullmann-Archiv, Stuttgart)

 

 

Reklamy

About dobryrub

samizdatčik

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

Kdo jsme

Tento blog vzniká pro olomouckou postsamizdatovou edici Rub. Omezený náklad, stlačené výrobní a distribuční náklady, ale entuziasmus a zajímavé texty. Co se nevejde na stránky svazků anebo co bude pouze bratrancem našich témat, tedy toho, co leží před námi, zde budeme zveřejňovat.

Adresa redakce
a administrace:
Rub
c/o David Voda
Železniční 586/7
779 00 Olomouc

E-mail: david.voda@volny.cz

Zprávy z redakce

Počitadlo návštěv

  • 14 495 hits

Vložte Váš email.

Přidejte 223 dalších sledujících

%d bloggers like this: